Život člověka, který má v rodině na jedné straně děti a na druhé stárnoucí rodiče, provází jedna velká změna za druhou. Některé z nich jsou pozitivní, příjemné a s radostí vítané, jiné zatěžující a frustrující. Kdo se v této situaci nachází, má hned jasno – radostný je vývoj u dětí a náročné, někdy až bolestné jsou postupné změny ve stáří u seniorů.
Se stářím související ztráta fyzických sil, zhoršování pohybového aparátu, smyslového vnímání a celkově zdravotního stavu člověka jeho okolí nepřekvapí. O něco náročnější na přijetí a pochopení jsou pro okolí psychické změny seniora, které se u někoho dříve a u jiného později začínají projevovat. Možná sami na svém rodiči vidíte, jak se zhoršuje jeho schopnost vnímání, pozornost, paměť, představivost, myšlení. Také vás může překvapit snižující se schopnost adaptace na nové situace, nebo neobvyklý strach, až úzkost, přinášející nejistotu do každodenních činností. Velmi častý je jev, kdy starší, dříve aktivní a činorodý, člověk dává přednost svému klidu a stereotypu a pokud nemá silnou motivaci k nové aktivitě, nerad mění své zvyky a zaběhnutý režim.
Na jaké změny ve stáří se můžeme připravit
Další změny, týkající se citového života se projevují větším sklonem k plačtivosti, přecitlivělostí, větší zranitelností a celkově větší emoční labilitou. Senioři v období pozdního stáří se mnohem méně zajímají o události okolního světa, soustřeďují se na sebe a své problémy. Velmi často mají oslabenou vůli a důslednost (ta se projevuje např. zhoršenou péčí o sebe, o vlastní prostředí).
Takové projevy už zatěžují nejen střední generaci, ale i generaci nejmladší. Děti často neví, jak na zvýšenou lítostivost a rychlé střídání nálady u babičky nebo dědy reagovat. Mnohokrát je takové chování velmi nesrozumitelné nejen pro děti, ale i pro dospělé. A je to pochopitelné. Vidět, jak se blízký člověk, kterého znám roky, mění a svým způsobem ztrácí, není snadné. Nezbývá ale nic jiného, než se na tuto skutečnost připravit, přijmout ji a vyrovnat se s ní. Zároveň i pomoci dětem, aby dokázaly k prarodiči přistupovat s respektem a úctou, i když se tak výrazně mění.
Mami, tati, jsi to ještě ty?
Často ve svém okolí změny u starších lidí pozorujeme. U svých vlastních blízkých pak můžeme mít dojem, jakoby s námi mluvil někdo úplně jiný a ne ten, koho celý život známe. Jde ale opravdu o změnu nebo jen o zvýraznění některých rysů osobnosti, které člověk v produktivním věku dokázal ovládat a usměrňovat? Výzkum duševního zdraví skotské mládeže z roku 1950 z Univerzity v Edinburghu a na něho navazující výzkum stejné skupiny lidí po více než 60 letech ukázal překvapivé výsledky. Samotné vědce překvapilo, jak se zkoumaní lidé v průběhu svého života změnili. Náporu věku odolaly jen dvě vlastnosti, svědomitost a temperament, v mnoha jiných směrech byli staří lidé jiní než v době svého mládí.
Nezáleží na tom, jestli jde o skutečnou změnu nebo jen o zvýraznění dávno existujícího. Staří lidé se prostě mění – ať už k lepšímu nebo k horšímu. V každém případě ale zůstávají součástí naší rodiny. U změn k lepšímu, kdy se z panovačné semetriky stala tichá hodná paní nebo z despotického otce rozesmátý stařík, to může být pro všechny kolem úleva. U změn k horšímu nemá smysl se zlobit, rozčilovat a řešit, proč je babička nebo děda najednou tak mrzutý, nespokojený. Nebo proč se z úzkostlivé strážkyně pořádku stala žena nedbající na čistotu ani svoji, ani své domácnosti.
Prostě to přijmout…
Zkuste k seniorovi, ve kterém nepoznáváte svého rodiče nebo prarodiče, přistupovat s laskavostí.
Přijímejte ho a nepokoušejte se ho vrátit do té podoby, kterou jste znali.
I nejmladším členům rodiny ukazujte, jak s ním jednat a mluvit. Neodsuzujte ani ty nejhorší mrzouty, vždyť zatím i přes množství výzkumů v této oblasti není vůbec jasné, co se vlastně v hlavách některých starších lidí děje. A navíc, nikdy nevíte, jaká vlastnost se právě u vás jednou zvýrazní, vystoupí do popředí. Aby pak vaše děti a vnoučata neříkali: Teda, kdo by řekl, že z něho jednou bude takový protiva?
Adresář služeb: Poradny
Se spoustou komplikovaných situací může pomoci odborník. Říct si o pomoc je v pořádku…