Sendvičová generace se pohybuje mezi dvěma extrémy – na jedné straně život začínající, na druhé končící. Děti a stáří. Člověk v této pozici cítí vůči svým rodičům vděk, odpovědnost, má snahu jim pomoci a oplatit jim vše, co od nich sám po celý život dostával. Zároveň vnímá potřeby svých dětí, případně vnoučat. Rád by jim pomohl při startu do života, podpořil je a samozřejmě se v jejich přítomnosti cítí dobře. Děti mu často dodávají energii, vykouzlí úsměv na tváři.
Děti a stáří. Mezi dvěma generacemi
Snaha rozpůlit se vede často k napětí a nespokojenosti na obou stranách. Na jedné se věnovat stárnoucí generaci a jejím potřebám a na druhé pomáhat “mladým” a trávit čas s malými dětmi, resp. vnoučaty.
Jak obě strany skloubit – jde to?
Je možné s tím něco dělat, obě strany neoddělovat, ale naopak propojit? Jaké má toto spojení v jedné rodině výhody a na jaká úskalí může narazit?
Stáří a větší závislost na svých blízkých k životu v rodině patří, po staletí bývalo přirozenou součástí rodinného cyklu. Všechny generace k sobě patří a pro děti je jen přínosem, pokud je pro ně toto propojení něco samozřejmého. Starší generace svým postojem ke stáří vytváří pro děti vzor, který budou i ony uplatňovat vůči svým rodičům a prarodičům.
Cílené setkávání mladé a staré generace má svá velká pozitiva. I v případě, že nežije rodina jako vícegenerační pod jednou střechou, má pro děti velký smysl vidět pravidelně své prarodiče. I když mohou mít různá zdravotní omezení a mohou vyžadovat speciální péči. Na druhé straně pro staršího člověka bývá většinou setkání s vnoučaty nebo pravnoučaty velmi povzbuzující.
Nebojte se pohledu dítěte na starého, nemohoucího, méně orientovaného prarodiče. Pokud je starší člověk ještě schopen si s dítětem vykládat, obohacuje tak jeho život. Dítě se učí být s druhým, vnímat jeho přání, potřeby, naslouchat mu.
Propojení s předchozí generací dítěti pomáhá uvědomovat si své kořeny.
To mu bude velkou posilou v budoucnu, v době vlastního zrání a hledání vnitřní jistoty.
Ani tehdy, kdy už se vám zdá, že starší člověk dítěti nemá co sdělit, není schopen s ním smysluplně vyprávět, předávat mu něco ze svých životních zkušeností, má setkání nejmladší a nejstarší generace obrovský přínos. Děti jsou mnohem chytřejší a vnímavější, než jsme často ochotni připustit. Poznání světa se vším, co k němu patří, je pro jejich rozvoj obrovským plusem. A s případnými negativy se děti vyrovnávají mnohem lépe, než by dospělí očekávali.
Jednotlivé světy – děti a stáří – není třeba oddělovat
Jako sendvičová generace tedy nemusíte oddělovat jednu a druhou stranu sendviče (děti a stáří), ale naopak můžete cíleně hledat možnost jejich propojení – společně trávit čas, zapojovat děti do komunikace i do jednoduché péče a pomoci. Pomůžete tím dětem zprostředkujete poznání té stránky lidského života, která sice lákavá, ale k životu neoddělitelně patří. Svým starším příbuzným dáte jasnou zprávu, že jsou součástí rodiny, a přestože jejich život směřuje ke svému konci, v další generaci dále pokračuje do budoucnosti.
Přesto dejte pozor na situaci, kdy je starší člověk v rodině již opravdu plně závislý na péči svých blízkých. Tehdy se může stát, že na děti po určitou dobu skutečně není čas, není, kdo by se jim věnoval, zajímal se o jejich svět, sdílel ho s nimi. Tehdy je třeba na děti zaměřit pozornost, všímat si změn v jejich chování, abychom je mohli správně pochopit a případně jim pomoci. Vždy by měly mít možnost si s někým o situaci v rodině promluvit. Dávejte jim cíleně možnost říct vše, co cítí a co je napadá. Nehodnoťte jejich myšlenky, pocity a nezlobte se na ně, i když jejich vyjádření mohou být šokující. Přijímejte jejich emoce, vyjadřujte svoje a vždy jim odpovídejte pravdivě a tak, aby mohly všemu porozumět.
