Péče o druhé má své hranice

Poznáváte se? Pomoc bližnímu je určitě dobrá, žádoucí a pro vztahy v rodině nesmírně důležitá. Naši bližní jsou většinou za takovou pomoc vděční, je jim příjemná a velice rychle si na ni zvyknou. Kromě zájmu o své bližní, přemýšlení o jejich potřebách, je ale třeba se naučit svoji vlastní obětavost vše, co s sebou péče o druhé nese, “přežít”.

„Břemena jedni druhých neste“

Tento citát z Bible mluví o břemenech, která máme druhým pomáhat nést. Břemeno představuje takovou tíži, kterou při veškeré své snaze nedokáže člověk unést a potřebuje s ní pomoci. V životě vašich blízkých stejně jako v životě vašem se objevují náročné chvíle, které musíte zvládnout, musíte některé situace “unést”. Mohou být opravdu těžké, ale přesto jsou pro daného člověka zvládnutelné, nejsou to opravdová břemena. Tak jako mají své těžkosti vaše děti, vnoučata i rodiče, máte své těžkosti i vy sami. Nesnažte se proto členy vaší rodiny zachraňovat od jakékoli zátěže. Možná někdy cítíte, že máte vůči stárnoucím rodičům nebo vůči vlastním dětem ve složité životní situaci určité povinnosti. Pronásledují vás výčitky, zda pro ně děláte vše, co můžete. Kde jsou však hranice vašich možností?

V Bibli najdeme také výzvu “Miluj bližního svého JAKO SEBE SAMÉHO“. Milovat sama sebe úplně stejně jako své děti, svá vnoučata, své rodiče… Být na sebe stejně laskaví, respektovat své potřeby, soucítit se sebou, to může být pro členy sendvičové generace skutečná výzva.

A jak se vypořádat s opravdovými břemeny, která reálně mohou v některých případech ležet na bedrech vašich blízkých? Může jít třeba o nemoc vlastní nebo nemoc dětí, vztahové nebo profesní závažné problémy a mnohé další neočekávané těžkosti…

Břemena jedni druhých neste. Ano, ale můžeme ještě dodat: Nepadněte pod nimi. Pak totiž může nastat situace, že vy sami budete potřebovat nosiče svého břemene.

Kde má péče o druhé hranice?

Obětavost sendvičové generace je darem, který přinášíte svým bližním z vlastní vůle tak, jak vám síly stačí a takovým způsobem, který je pro vás únosný a přijatelný. Vaše pomoc nemůže být bezbřehá a zcela přizpůsobená představě vašich blízkých. I tehdy, kdy je skutečně namístě pomoci s nesením břemene, záleží na vašem rozhodnutí, jakým způsobem pomůžete. Možná máte někdy obavy z toho, že ztratíte lásku těch, kteří po vás vyžadují více pomoci nebo jinou její formu, než je vám příjemné a než jste ochotni a schopni poskytnout. Pokud není ve vašem vztahu něco patologického, manipulativního, nemusíte se bát.

Když tedy jako ti “uprostřed” pomáháte, nejprve se zamyslete, jestli je vaše pomoc opravdu potřebná. Nezneužívají vás vaši blízcí? Nepožadují po vás to, co by mohli s trochou přiměřené námahy zvládnout sami? Nebo se třeba nedokážou smířit s tím, že se sami musí přizpůsobit své životní situaci a neumí slevit ze svých ideálních představ?

A když je vaše pomoc opravdu na místě, protože váš blízký opravdu nese své přetěžké břemeno, poskytujete svoji pomoc takovým způsobem, který je pro vás přijatelný a zvládnutelný? Nebo se přemáháte, a přestože vnitřně nesouhlasíte, pomáháte tak, že vás to ničí?

Vzájemná pomoc napříč generacemi je velkým darem, díky kterému vzniká blízkost a sounáležitost mladých a starých. Správné nastavení vlastních hranic je ale předpokladem, aby vaše pomoc byla opravdu “od srdce”, upřímná, radostná. Učit se poznávat a nastavovat vlastní hranice můžete v kterémkoli věku. Vždy tak dělejte s láskou k sobě i ke svým blízkým.