Mami, ty to děláš schválně aneb život s Alzheimerovou demencí

Role pečujícího dospělého dítěte není jednoduchá, vyžaduje mnoho fyzických i psychických sil. Často totiž nejde jen o fyzickou pomoc. Přestože i ta je velmi náročná, lze ji většinou lépe přijmout, zorganizovat a lépe zvládat. Mnohem složitější pro všechny zúčastněné je situace, kdy stárnoucí rodič neztrácí tolik síly fyzické, jako schopnosti kognitivní. Syndrom demence může být způsoben celou řadou onemocnění, většinou souvisí s Alzheimerovou chorobou, někdy nazývanou epidemie 21. století. Přináší s sebou takové změny v chování nemocného člověka a klade tak vysoké nároky na pečujícího, že je péče mnohdy nad jeho síly.

Jak rozpoznat příznaky

Přijmout fakt, že se na první pohled zdravá, mobilní seniorka nebo senior, chová podivně, opakovaně se ptá na to stejné, nezvládá běžné úkony, přestože nemá žádné větší fyzické omezení, není snadné. V myslích a někdy i ve slovech mnoha pečujících se pak objeví výčitka “To mi dělá schválně!”

Věřte, že nedělá a nezlobte se na něho. Člověk trpící demencí neztrácí totiž jen paměť. Ztrácí intelekt, soudnost, motivaci, mění se i jeho chování, celkově osobnost. Bývá zmatený, jakoby ztracený nejen v prostoru, ale i ve svých myšlenkách.

Už v první fázi onemocnění se i člověk s vysokou inteligencí a vzděláním, který mohl dříve zastávat odpovědné funkce a plnit náročné úkoly, mění. V takových případech je pro rodinu přijetí smutné skutečnosti velmi těžké a nemocný člověk může delší dobu své onemocnění maskovat. O to horší je potom smířit se s projevy, které se neodvratně objevují stále častěji.

Život s Alzheimerovou demencí lze zvládnout

Přesto lze se syndromem demence žít uspokojivý a důstojný život. Při podezření na zhoršování kognitivních funkcí není třeba reagovat přehnaným strachem – zhoršená paměť nerovná se demence. Na druhou stranu riziko demence při podezření nepodceňujte. Je vhodné svého rodiče přesvědčit a vyhledat odbornou pomoc, poradit se a v případě potřeby zahájit adekvátní léčbu. Pokud se demence u vašeho blízkého skutečně objeví, včasná léčba může průběh výrazně ovlivnit.

Člověk trpící demencí bývá pro pečujícího velkou zátěží. Vždy znovu si opakujte, že se jedná o nemoc, která sice není vidět, ale působí postupně s větší a větší silou. Snažte se vytvořit takové podmínky, abyste s ní vy i váš blízký dokázali co nejlépe žít. Jak svoji nemoc a své okolí člověk s demencí vnímá, nedokážeme říct. V každém případě ale prožívá úplně stejné emoce, jako pečující – strach, smutek, neklid, pocit ohrožení nebo naopak radost, klid, spokojenost. Hledání domova, se kterým se můžete u svého blízkého setkat, není hledání konkrétního místa, ale spíše vnitřního stavu, kdy mu bude dobře. Uspořádáním domácnosti i svým přístupem mu můžete takový klid pomoci nalézt. Stejně tak pečující může prožívat smutek, obavy, někdy i hněv a zlost. Nebojte se o svých pocitech mluvit, vyhledat pomoc i pro sebe, sdílet se s lidmi prožívajícími podobnou životní situaci.