Když je toho příliš -

Být příslušníkem sendvičové generace je náročné a vyčerpávající po psychické i fyzické stránce. Co dělat, když je toho příliš?

Znáte podobenství o uvařené žábě?

Žába, kterou hodíte do horké vody, se prý okamžitě snaží dostat ven, rychle vyskočí a zachrání se. Pokud ji ale dáte do vody studené, kterou postupně zahříváte, nedělá nic, jen je pomalejší a není schopna se z vody dostat. Až ji nakonec uvaříte.

Bez ohledu na skutečnou reálnost tohoto příběhu si z něho můžeme vzít určité ponaučení pro náš život. Náhlá změna, šok, nutnost rychle se s novou situací vypořádat nás nutí k aktivitě a k efektivnímu hledání řešení. V případě postupných, malých změn se chováme jinak. Menší změny, přestože vedou ke zhoršování naší situace, ale nenutí nás k tak rychlé záchraně. Naopak si na ně zvykáme, nerespektujeme sami sebe, své potřeby a může se stát, že se nakonec “uvaříme”. V tom jsou záludnější.

Nenechte se „uvařit“

Představte si člověka, který je postupně zahlcován více a více povinnostmi – úkoly v práci, potřebou pomoci svým dětem/vnoučatům, starostí o své stále více na péči závislé rodiče. S odchodem z pracovního procesu se může jakoby nadechnout, ale velmi často díky své ochotě pomáhat na sebe nechá postupně naložit nesčíslně úkolů, povinností, starostí. Když je toho příliš, místo vytouženého odpočinku ho čeká stres a vyčerpávající starost o vlastní staré rodiče..

V životě sendvičové generace se podobná situace vyskytuje poměrně často. Požadavky od okolí jsou nejprve zvládnutelné, ale jak ubývají vlastní síly a požadavky mladší i starší generace narůstají, člověk je jakoby sevřen ve stále více se stahujícím svěráku.

Zpočátku celkem nenáročný dohled a občasná návštěva stárnoucích rodičů se může stát velmi zatěžující jak fyzicky, tak psychicky, zvlášť začnou-li být imobilní nebo trpět demencí. Taková péče je obrovsky namáhavá, protože už sami pečující zaznamenávají úbytek psychických a fyzických sil a sami potřebují podporu. Zvládnout vše v pohodě, bez vyčerpání je pak často nad lidské síly.

Co dělat, když je toho příliš…

Nedostat se do situace, kdy už nemáme sílu a energii “vyskočit” z vařícího kotle, vyžaduje schopnost zaměření na sebe, na své pocity a potřeby a odvahu udělat rozhodnutí, která budou prospěšná nejen pro naše okolí, ale i pro nás. Nebojte se připustit si, že je vaše konkrétní situace nezvládnutelná, přestože jste ještě nedávno byli plní energie a odhodlání a určitě jste si z celého srdce mysleli, že vše zvládnete. K vyčerpání, ztrátě chuti do života a depresivním stavům dochází postupně.

Zkuste se na svoji situaci podívat z nadhledu a rozhodněte se z ní “vyskočit” dokud je čas. Pomůžete nejen sobě, ale i svým blízkým – rodičům, dětem, vnoučatům i partnerům. Neobviňujte se z únavy, vzteku, osamocení, bezmoci.

Spíše si odpovězte na otázky: