Co když senior trpí Alzheimerovou chorobou? Nebojte se navštívit psychiatra

Co se skrývá pod pojmem Alzheimerova nemoc a na co se mají pečující připravit?

Alzheimerova nemoc patří mezi demence, kterých je několik typů. Jedná se o neurodegenerativní onemocnění a to znamená, že postupně odumírají nervové buňky. Většinou se vyskytuje u lidí starších 65 let. Zde se často zaměňuje se senilitou a je těžké rozpoznat hranici, kdy už je to tato nemoc a kdy se jedná o přirozené stárnutí.

Potom existuje ještě časná Alzheimerova choroba, která začíná kolem 40–45 let.
Alzheimer se projevuje zejména zhoršování paměti. Člověk zapomíná věci, činnosti, co jedl, co dělal, ale i slova. Najednou se nemůže vyjádřit.

Může být tohle zapomínání prvním příznakem?

Ano, podle tohoto se to nejčastěji pozná. Člověk je dezorientovaný a neudrží s vámi rozhovor.

Alzheimerova choroba je nevyléčitelná nemoc, ale dá se mírnit léky. Proto je důležité zajít vždycky k lékaři. I když máme sebemenší pochybnosti, tak je dobré, aby to případně lékař vyloučil, než naopak něco zanedbat. Protože čím dřív se na to přijde, tím lépe se s tím dá pracovat a udržet kvalitu seniorova života.

Za jakým lékařem byste doporučovala zajít?

Prvním kontaktem by měl být určitě praktický lékař, který následně většinou odesílá na neurologii nebo psychiatrii. Já za sebe doporučuji navštívit oba tyto odborníky, protože každý z nich má trochu jiný náhled a zkoumá zdravotní stav seniora z jiného pohledu. Lékař dokáže také posoudit, jestli jsou léky potřeba nebo ne.

Chtěla bych tady podpořit psychiatrii jako takovou, aby se lidé psychiatra nebáli navštívit. Psychiatr má jiný vhled a může pomoct. Někdy si může rodina myslet, že u babičky nastupuje demence, zapomíná a je apatická. Ale psychiatrické vyšetření může ukázat, že to je třeba jiná nemoc, nejčastěji deprese, a že stačí léky a babička je najednou úplně zpátky.

Můžete popsat vývojové fáze Alzheimera? Jak nemoc probíhá?

Ta nemoc má svůj vývoj. Počáteční příznaky jsou takové plíživé a nejisté. Můžeme se v tu chvíli ptát, jestli je to stáří anebo ta nemoc. Projevuje se to paměťovými problémy, kdy přestává fungovat krátkodobá paměť. Člověk si nevzpomene, co měl k obědu, co dělal včera, několikrát se zeptá na stejnou otázku a vůbec si nepamatuje, že se ptal před pěti minutami.

Jak by se měl pečující zachovat, když senior trpí Alzheimerovou chorobou?

Pokud víme, že se jedná o demenci, odpovídat pořád dokola. Ten člověk si to opravdu nepamatuje a je dobré si uvědomit, že nám to nedělá naschvál, že by nás chtěl vytočit. Ptá se naprosto nevinně. Pokud diagnózu nemáme, snažíme se motivovat seniora k návštěvě lékaře.

Jaká je další fáze nemoci?

Pak přichází střední fáze. Ta nemoc se už tak říkajíc prokousává mozkem a ubírá člověku paměť. Čím dál tím míň si nemocný pamatuje, co se stalo před rokem, dvěma nebo pěti. Ale pořád vám dokáže vyprávět o školním výletu, když mu bylo patnáct. Ta paměť se postupně rozpadá, člověk už si není například jistý, kolik má vnoučat, neorientuje se v bytě. Někteří lidé se neorientují také venku a ztrácí se. Nebo nepoznávají vzdálenější příbuzné, se kterými se často nevídají.

A při tom všem upadá i komunikace, protože s pamětí se vytrácí i repertoár slov a celistvost sama sebe. Člověk si třeba nezvládne uvařit oběd. Je to i nebezpečné, pokud je senior sám, že může nechat například zapnutý sporák, troubu, zapomene, že něco vaří apod.

Pak nastává finální fáze, kdy člověk nepoznává ani ty nejbližší, je často inkontinentní a stává se z něj tak trochu dítě. Pečující naplňuje ty nejzákladnější potřeby – potřebu důvěry a bezpečí. I když už si s tím člověkem nepopovídáte, můžete s ním pořád strávit hezké chvíle.

Někdy ta situace může být neúnosná a ne vždy se lze postarat o nemocného seniora doma, a v pozdější fázi nemoci na něj také dohlížet. Existují nějaké ukazatele, že by pečující měli uvažovat o využití pobytových zařízení pro seniora?

Největším indikátorem je, že už to sami pečující nezvládají a nestačí na to. Už jsou unavení, nemůžou, nestíhají a valí se na ně povinnosti ze všech stran. Pečující pak může řešit, jestli využije pobytové zařízení na krátkodobou lhůtu, nebo jestli se senior přestěhuje do domova se zvláštním režimem.

Je totiž potřeba, aby pečující, zástupce sendvičové generace, pečoval také sám o sebe. A je normální, že to někdy už nezvládá a že to přesáhne únosnou hranici. 

Je v pořádku si říct „už na to nestačím“. 

Chtěla bych podpořit sendvičovou generaci v tom, aby se nebáli to říct, protože to není jejich selhání.

Dost často se ale stává, že si to lidé patřící do sendvičové generace nechtějí připustit, nebo se snaží tyhle myšlenky umlčet. A najednou začnou být nemocní a dostávají se do ještě větších kleští, protože v tu chvíli se nemohou postarat ani o své dítě, ani o seniora. Jsou ve stresu, nemoci se prohlubují, začínají se točit v začarovaném kruhu. A to je další varovný příznak. Pokud začínáte nemocnět, zkuste se zastavit a zamyslet se, jestli nejde najít nějakou pomoc.

A poslední varovný signál je, když jste vy anebo senior v ohrožení zdraví. Například senior utíká z domova, bere si věci, které nemá, nebo se dostane i přes zabezpečení k lékům apod.

Když mluvíme o pobytových zařízeních, tak jaká to jsou? Pokud senior trpí Alzheimerovou chorobou, běžný domov pro seniory jej totiž nepřijme. Na jaká zařízení se tedy pečující mohou obrátit?

Na domovy se zvláštním režimem, ty jsou technicky i personálně uzpůsobeni k tomu, aby se o lidi s demencí a jinou závažnou nemocí postarali. Chtěla bych upozornit, že jsou dlouhé čekací lhůty a není výjimkou, že se čeká dva až tři roky. Každý domov má svá pravidle, všude fungují pořadníky. Doporučuji podat žádost raději dříve a pak ji případně odmítnout, než zoufale hledat v době, kdy už je člověk na konci svých sil.

Pokud si pečující potřebuje odpočinout od péče, tak existují odlehčovací pobytové služby. Senior zde může být den, dva a nejvíce po dobu tří měsíců. Pokud chce pečující pracovat, tak může také využít denních stacionářů. Ale ten denní stacionář musí být přímo vyhrazen pro pacienty s demencí.

Kde najít odborné informace a kam se obrátit o pomoc?

Zdroj informací by mohl být ošetřující lékař. Na internetu doporučuji stránky České alzheimerovské společnosti. Ve větších městech fungují Senior Pointy, kde mívají různá setkání se zaměřením na demenci. A pak kontaktovat městské části, které zajišťují různé sociální aktivity a mívají v gesci denní stacionáře, anebo různé neziskové organizace.